Svalová soustava

Sval (musculus), často také svalovina, je orgán, jehož funkcí je umožnění aktivního pohybu živočicha nebo jeho části. Sval je tvořen především svalovou tkání. Všechny svaly tvoří svalovou soustavu. Ze spotřebitelského hlediska má svalstvo mimořádný význam. Jde o maso, tedy o konzumovatelnou část rybího těla.

Stavba svalu, svalová činnost

Podle stavby lze rozlišit tři typy svalové tkáně:

• –  příčně pruhovanou svalovou tkáň,
• –  hladkou svalovou tkáň,
• –  srdeční svalovou tkáň

Příčně pruhovaná svalovina

Základní stavební jednotkou příčně pruhované svaloviny je svalové vlákno. Je to soubuní, které obsahuje velké množství myofibril, tj. vláken schopných smršťování. Prostory mezi nimi vyplňuje sarkoplazma. Povrch svalového vlákna kryje blána, sarkolema. Dojem příčného pruhování svalových vláken je způsoben tím, že v myofibrilách dochází ke střídání slabě dvojlomných (izotropních) a silně dvojlomných (anizotropních) vrstev.
Příčně pruhovaná vlákna se navzájem spojují jemnou síťovinou z řídkého pojiva nejprve v primární, poté v sekundární snopce a nakonec vzniká sval. Ten je tvořen velkým počtem příčně pruhovaných svalových vláken. Vazivové svalové povázky obalují jednotlivé svaly nebo jejich skupiny a udržují je v jejich poloze. Na kost se svaly upínají pomocí šlach.

Příčně pruhovaná svalovina se nachází u ryb jako svalovina kosterní, na hlavě, pod kůží. Rozlišují se dva druhy svaloviny:

• světlá – obsahuje méně sarkoplazmy a svalového barviva myoglobinu, pracuje velmi rychle, rychle se také unaví
• červená – obsahuje více sarkoplazmy a barviva myoglobinu, pracuje pomaleji než světlá, nepodléhá tak snadno únavě.

Svaly jsou v těle určitém stavu smrštění (svalové napětí, svalový tonus). Při po dráždění nervovým impulsem se sval zkracuje a tvrdne. Jakmile přestane podráždění trvat, sval se vrací do původního stavu. Toto je tzv. kinetická práce.

Bezprostředním zdrojem energie pro svalovou činnost je přeměna adenosintrifosfátu (ATP, zkratka z anglického adenosine triphosphate, psán také jako adenosin trifosfát nebo adenozin trifosfát, je chemická látka, která se skládá z adenosinu a tří fosfátů) na adenosindifosfát (ADP, je jeden z nukleotidů, skládá se z nukleové báze adeninu, ribózy a dvou fosfátů). Při této reakci se uvolňuje energie, CO₂, H₂O a jako odpadní produkt kyselina mléčná (C₃H₆O₃). Ta je vyplavována do krve, dostává se do jater, kde se zčásti nesyntetizuje na glykogen. ADP ve svalech okamžitě regeneruje na ATP. Potřebnou energii dodává glykolýza.

Hladká svalová tkáň

Hladká svalová tkáň se odlišuje stavbou i funkčně od příčně pruhované svaloviny. Představuje jednodušší typ svalové tkáně. Základní stavební jednotkou je svalová buňka vřetenovitého a protáhlého tvaru (hladkosvalová buňka). Uvnitř buňky jsou myofibrily. Chybí pruhování. Buňky se spojují ve funkční soubuní – hladký sval. Hladké svaly jsou v tělesných orgánech, např. ve stěně střev, močovodů, cév. Pro hladké svaly je charakteristické, že pracují pomalu, dlouhodobě, bez únavy. Motorickou inervaci zajišťují sympatické a parasympatické větve vegetativních nervů.

Srdeční svalovina

Srdeční svalovina představuje zvláštní typ svalové tkáně jednotlivá svalová vlákna jsou spojována příčnými trámci, takže vzniká jakási prostorová síť.
Srdeční sval pracuje rytmicky po celý život jedince.

Svalstvo ryb

Svalstvo ryb tvoří svaly hlavy, trupu a ocasu, ploutví a útrobní svalstvo.

Svalstvo hlavy

Svalstvo hlavy je velmi početné. Umožňuje pohyb úst, polykání, pohyb požerákových kostí s požerákovými zuby, pohyby žeberních oblouků, očí a dýchání.

Okohybné svaly

Okohybné svaly umožňují pohyb oka. Jde o soustavu šesti příčně pruhovaných svalů, které zajišťují poměrně rychlé pohyby očí. Důsledkem funkce těchto svalů je, že oko má tendenci zůstávat vždy ve své normální poloze.

Čelistní a žaberní svaly

Soustava čelistních a žaberních svalů obstarává životně důležité funkce. Jde o větší počet svalů na čelistech, jazylce, žaberních obloucích, skřelovém víčku. Tyto skupiny svalů pomáhají udržovat spojení řady kostí na hlavě. Zvláště mohutné jsou svaly v dolní partii žaberních oblouků. Svaly v horní části žaberních oblouků pomáhají oblouky fixovat ke spodině lebky. Patří sem také skupina svalů, která spojuje hlavou s lopatkovým pásmem a sval spojující požerákové kosti a cleithrum. Uvedené svaly jsou příčně pruhované, u dravých ryb se v menší míře na čelistech nachází také hladká svalovina.
Čelistní svaly pokrývají horní čelist, dolní čelist, mezičelist a jsou spojeny s kostí jazylkovou. Žaberní svaly umožňují pohyb žaberních oblouků a skřelových víček. To má zásadní význam při dýchání.
U kaprovitých ryb se proti požerákovým zubům nachází na horním patře sval (svalový polštářek) – bulva patrová. Ve spojení s požerákovými zuby vytváří lis sloužící k drcení a polykání potravy do jícnu.

Svalstvo trupu a ocasu

Svalstvo trupu a ocasu je na těle ryb poměrně jednoduše uspořádáno. Skládá se ze dvou svalových bloků, které kryjí levou a pravou stranu kostry. Každý z těchto bloků je uprostřed rozdělen povázkou na dvě části, takže při příčném řezu se vytvářejí čtyři podélné svalové slupce. Ty jsou ještě rozděleny povážkami do oddílů, jejichž počet odpovídá počtu obratlů a zevně i počtu šupinových řad. Při pohledu ze strany mají svalové sloupce podobu písmene W. Horní část poloviny W je hřbetní svalovina, kdežto jeho spodní část břišní svalovina. V ocasní části mají obě poloviny stejný tvar a velikost, kdežto na trupu je břišní část svaloviny slabší a vyšší.

Vzhledem k výtěžnosti masa má být nejvíce vyvinuto svalstvo na hřbetě ryb. Proto je žádoucí, aby tělo kapra bylo ve hřbetní části vyklenuté a přitom v bocích dostatečně široké.

Svalové dílce se upínají na horní výběžky obratlů, těla obratlů a na žebra. Při smrštění svaloviny na jedné polovině těla dojde k prohnutí i druhé poloviny a je možné i samostatné smrštění každého svalového dílce, což umožňuje rybám pohyb.

Svaly ploutví

Svaly ploutví jsou upevněny na kostěných oporách ploutví, tj. na pánevním   lopatkovém pásmu, nosičích hřbetní a řitní ploutve a hypuráliích. Ploutevní svalstvo vývojově vzniklo odloučením od bočního svalu. Je tvořeno dvojicí antagonisticky působících svalů, a to vzpřimovačů a sklápěčů. U párových ploutví jsou ve dvou vrstvách jako svaly povrchově a hluboké. Kromě těchto hybných svalů mají ploutve ještě svaly fixační, které zajišťují jejich udržení ve stálé poloze.
Pohyb ocasní ploutve zajišťuje zejména povrchový sval boční, který zasahuje až na hypuralia. Další svaly (ohýbače) se táhnou z ocasních obratlových oblouků až k ploutevním paprskům. Na ploutvi jsou i mezipaprskové svaly.

Protože ryby mají těžiště těla ve hřbetní části, umožňuje svalová činnost párových ploutví rybám udržovat v živém stavu polohu hřbetem vzhůru. Mrtvé ryby se vzhledem k zastavení pohybu ploutví obracejí hřbetem dolů.

Použitá literatura:

K. Dubský, J. Kouřil, V. Šrámek – Obecné rybářství (Informatorium, Praha 2003)
J. Hofmann, J. Novák – Akvaristika (X Egem Nova, Praha 1996)
S. Frank – Jak žijí ryby (Artia, 1977)